Zvláštní pověření: vymítač ďábla
Mladá fronta DNES (22. 5. 2002), autor: Petr Kříž, ČTK

Vybraní belgičtí kněží poskytují také útěchu duševně sužovaným lidem

Když někoho v Belgii posedne zlý duch, nemusí jeho blízcí propadat panice. V každé diecézi totiž působí jeden kněz, kterého biskup pověřil exorcismem, tedy zaklínáním zlého ducha. Katolická církev tak stále pomáhá vymítat ďábla, ale současně tak zdarma poskytuje stresovaným a jinak sužovaným lidem pomoc hodnou školených psychologů.

Lidé, kteří za námi přicházejí, patří ke všem věkovým a sociálním skupinám, říká kněz Jacques Misson, který se svým týmem již pět let ve valonském Brabantu přijímá žadatele o vymítání ďábla. “Přicházejí, aby něco pochopili, zbavili se svého strachu, nebo protože ztratili své opěrné body. Někteří mají skutečně poškozenou psychiku. Nejdříve jim nasloucháme. To většinou stačí, protože lidé zpravidla přisuzují ďáblovi každodenní neduhy. Nemají jen nikoho, kdo by je vyslyšel,” řekl Misson listu La Derniere Heure. Ročně takto v posledních dvaceti letech žádají o pomoc stovky lidí. Může za to podle něho nejasnost životních hodnot a krize víry. Kde nestačí vyslyšení, přijde na řadu jedna ze dvou zvláštních modliteb. Tou první je modlitba osvobození, která lidi osvobozuje od drogové závislosti, od okultismu nebo od směřování na scestí. Druhou je silná modlitba exorcismu, jejímž cílem je zbavit závislosti člověka, který se snažil paktovat se zlem, například v rámci některých sekt. Tato modlitba byla zformulována před dvěma roky a smí být vyřčena jen s povolením biskupa a po vyjádření psychiatra, vysvětlil kněz. Skutečně vážné případy posedlosti ďáblem také existují, ale jsou velmi vzácné, reagoval Misson na nedávné sdělení římského exorcisty a zakladatele mezinárodního sdružení vymítačů ďábla Gabriela Amortha, že papež Jan Pavel II. v takových případech třikrát osobně zlého ducha vymítal. Misson vysvětlil, že nejznámější průvodní znaky posedlosti, hysterie a trans, nejsou jediné. Podle církve musí být splněny ještě tři další příznaky: daná osoba musí hovořit nejméně jednou neznámou řečí nebo jí rozumět, poznávat vzdálené nebo tajné věci a mít nevysvětlitelnou sílu ve vztahu ke své tělesné konstituci.