O drogové problematice s abstinujícím závislým
Deník Jablonecka (16. 5. 2002), autorka: Alena Šejblová

Smržovka - Beseda na téma, jež představuje strašáka, který se neustále skloňuje ve všech pádech, se uskutečnila včera na Základní škole ve Smržovce. Když jste však povídání poslouchali, nepřipadali jste si jako na tuctech jiných přednášek o drogách, které se za posledních deset let po Čechách uskutečnily. Do horského městečka totiž se školáky přijel diskutovat člověk, který ví, o čem mluví.
"Požádala jsem ho, aby přijel, protože si myslím, že jeho zážitky a názory dají dětem daleko víc než nějaká přednáška o tom, které drogy patří mezi měkké a tvrdé nebo z čeho se skládá heroin," vysvětlila důvod pozvání Jiřího Vacka Lucie Ottisová, učitelka a metodička prevence sociopatologických jevů ZŠ Smržovka. "Jiří Vacek je člověk podílející se na vydávání literatury o sociopatologických jevech, poradce ministra vnitra, ale hlavně někdo, kdo pomíjivou slast a následnou bolest drog poznal na vlastní kůži," dodala.
Beseda trvala něco přes hodinu a naproti Jiřímu Vackovi postupně usedli žáci osmých a deváté třídy. Důvodem, proč na Smržovku muž, jenž je s drogovou problematikou spjat už 23 let, přijel, byly především jejich dotazy. "Budu se bavit o životě s drogami. To je podle mne daleko důležitější než otázky typu legalizovat či nelegalizovat marihuanu. V prvé řadě bychom se totiž měli snažit o to, abychom se o takových tématech vůbec dohadovat nemuseli. Nebezpečí závislosti totiž nepředstavují pouze drogy, ale i alkohol či tabákové výrobky a další složky sociopatologických jevů. Nemůžeme se zabývat pouze jedním nebo druhým problémem, protože spolu obvykle souvisí," řekl v úvodu Vacek, který poté, co se vymanil z vlivu drog a dařilo se mu abstinovat, působil jako laický terapeut, streetworker i spolupracovník policie. Dotazy mladých Smržovanů, až na jednu výjimku vlastně Smržovanek, směřovaly právě na Vackovu zkušenost s drogami. Žáky zajímalo, jak se k drogám dostal, které vyzkoušel, co ho přimělo přestat, jestli ho při detoxikaci podporovala rodina či zda by začal znovu. Zástupce školáků, kterým už raší pod nosem knír, chtěl zase vědět, jaké stopy drogy zanechaly na jeho těle. Na dotaz, jakým způsobem se léčil, Vacek odpovídal poměrně emotivně. "Pojem léčit v této souvislosti naprosto odmítám. Lékaři léčí a ukončením léčby je pro ně uzavřena také pacientova nemoc. Závislost se však vyléčit nedá. Žijete s ní pořád, pouze abstinujete, ale pořád tu existuje ta možnost, že po omamné látce - byť po dlouhé době - opět sáhnete," snažil se vysvětlit Vacek.