Drogy jsou velmi zpolitizovaný problém
Mladá fronta DNES (1. 6. 2002), autorka: Hana Černohorská

Začali jsme za komunistů jako tajný Drop In, říká šéf protidrogového sdružení Podané ruce Jindřich Vobořil

Rozhovor

Brněnské protidrogové sdružení Podané ruce začalo vznikat už někdy v roce 1984. Bylo to jednoduché: pár lidí, kteří užívali drogy, se tehdy rozhodlo, že budou abstinovat. “Já jsem byl jeden z nich,” říká šestatřicetiletý šéf sdružení Podané ruce Jindřich Vobořil. V rodinném domku v Brně-Židenicích, kam se tehdy nastěhoval, jej začali navštěvovat jeho přátelé, kteří stejně jako on nastoupili cestu k abstinenci. “Bylo to takové tajné kontaktní centrum, tajný Drop In. Mí známí žádali o pomoc a já jsem je bral k sobě. Bylo mi tehdy osmnáct let a mě přitom drželi nad vodou přátelé většinou z církevních kruhů,” vzpomíná Jindřich Vobořil.

Brno - Sdružení Podané ruce, které dnes Jindřich Vobořil vede, má na osmdesát zaměstnanců a pomoc u něj hledají tisícovky klientů. Vobořil se před necelým rokem vrátil z dvouletého prestižního studia na fakultě aplikované psychologie v Liverpoolu. “Věděl jsem, že postgraduální studia v Evropě existují, že jich je pár, a protože mluvím anglicky, našel jsem si několik kurzů. Ten v Liverpoolu mi připadal nejblíž mému profesnímu zaměření. Kurz se jmenoval drogové užívání a závislosti a byl zaměřen na tvorbu drogových služeb. Prošel jsem i roční praxí,” upřesňuje šéf protidrogové organizace.

* Měl jste jedinečnou příležitost porovnat, jak se s lidmi, kteří se dostali do problémů kvůli drogám, pracuje tady a v Británii. Je v tom rozdíl?

Západní společnost je hodně pragmatická. Zjistili, že po desetiletích pokusů o represe drogy narůstají obrovskou křivkou a že to prostě takto nefunguje. Vládní ekonomické analýzy navíc jasně ukázaly, že člověk, který se dostane do sítě sociální léčebné péče stojí jednu libru, oproti čtyřem librám, když se to nepodaří a on je namísto péče v presu represe.

* Jak se liší pohled na drogy v Anglii a tady?

Drogy jsou v celém světě hodně zpolitizovaná záležitost. Zásadní rozdíl je v tom, že protidrogové organizace v západních zemích se postupně začaly stávat profesními organizacemi a začaly být brány jako partner. Dostaly se do jiného režimu financování než u nás, protože stát od nich začal nakupovat služby. V České republice je to stále tak, že jsme v režimu dotační politiky. Jedeme na granty. Pořád jsme jakoby dobrovolnické organizace, které dělají jakési služby, které jsou trochu jakoby hobby. Vypadá to v praxi tak, že v září podáme projekt, v prosinci končí finanční rok, ale my ještě v březnu nevíme, jestli nám stát na ten projekt peníze dá, nebo ne. Žijeme na dluh.

* Není to pro tak velkou skupinu lidí s tisíci klienty stresující?

Je to šílené, i když tlak státu není tak úplně špatný, protože to neziskové organizace nutí shánět peníze například v zahraničí. Bylo by ale lepší, kdyby si stát od nás kvalitní služby nakoupil.

* Mezi neziskovými organizacemi, které se zaměřují na protidrogovou činnost, vznikl nyní podivný tlak, konkurence. Jak se to stalo?

Před několika lety se vyčlenil určitý rozpočet pro mezidrogovou resortní komisi a ministerstva práce a sociálních věcí a zdravotnictví. Každým rokem ale služby narůstají a vznikají nové organizace, protože jsou potřeba. Balík je naopak menší a to nás tlačí do jakési konkurence. Než se rozdá státní balík pro státní nemocnice a další státní instituce, pak teprve se někdo začne zabývat tím posledním balíčkem pro neziskové organizace, protože jsme jakoby v jiném režimu. Stát nás nerespektuje jako rovnocenného partnera.

* Vždyť se ale pořád mluví o tom, jak velký jsou drogy problém.

To je politická záležitost, že se o tom mluví. V praxi je to tak: ano, dělejte to, ale my vás brát jako státní instituci nebudeme. Kdybychom možná byli nějaká společnost s ručením omezeným a nabídli státu soukromou protidrogovou kliniku, možná by spolupráce byla lepší než s občanským sdružením. My ale v podstatě fungujeme tak jako řada soukromých společností a klinik, jen nemáme zisky. Všechny peníze, které dostaneme, jdou zpátky do služeb klientům. Nevzniká žádný profit.

* Jak je na tom Česko s drogami?

Téměř padesát procent mladých lidí ve velkých městech na středních školách má nějakou zkušenost s drogou. Nějaké procento z nich se dostane do problematického stádia a potom do chronického stádia. Výzkumy ukazují, že Česká republika zvládla dobře epidemiologickou prevenci šíření HIV. Když jsem to prezentoval na konferenci v Bruselu, reagovali na to tamní odborníci tak, že je to výsledek naší činnosti, sekundární a terciální prevence. Je to například tím, že nabízíme výměnu stříkaček. Bohužel ale četnost prvních experimentů s drogou narůstá takovou měrou, jak už právě jen v Británii. Jsme jakoby stříbrní medailisté.

* Čím je to způsobeno?

Postavením primární prevence, což je práce s mladými lidmi, kteří jsou ve věku, kdy se ještě k drogám nedostali. Převzali jsme totiž britskou strategii primární prevence, která se mi dobrá nezdá. Vychází z jakéhosi velmi levného způsobu: rozpustit prevenci do různých školních předmětů. V Británii to dělají učitelé a policie. Přesně na to najela Česká republika a přesně kopírujeme i britský nárůst experimentátorů. Kdežto v některých holandských městech má každý městský obvod jedno preventivní centrum, kde pracují tři pracovníci, kteří jsou odborníci na to, aby pracovali s učiteli, rodiči a studenty. Chodí pravidelně do škol, což je daleko účinnější než jednorázová masová přednáška. Je to jakoby dražší, ale ve skutečnosti ten dopad je určitě ekonomičtější. Je vyzkoušeno, že tam, kde jsou intenzivní preventivní programy, se situace s drogami stabilizuje.

* Co by bylo ideální? Co by mohlo pozitivně ovlivnit situaci s drogami v zemi?

Ideální představa, jak by to mohlo fungovat, je něco, o co se snaží i Britové. Říkají tomu komunitní spolupráce. Je to o tom, že se o jednoho člověka, který je klientem několika různých typů intervencí, případně represe, postarají komplexně všechny organizace ve městě, kde žije. Zatím to funguje tak, že se o něj starají sociální kurátoři, lékař-praktik, policie, protidrogové organizace a takto se různě, většinou nechtěně pohybuje díky životní situaci, do které se dostal a my s ním všichni pracujeme, ale nevíme o sobě. Západní země se snaží, a jsou v tom hodně daleko, tuto péči propojit. Jsou schopni spolu komunikovat. Vytvářejí společnou síť. Stávají se jednou skupinou poskytovatelů služeb, které společnost potřebuje. První pokusy tady už jsou, ale je to hodně o penězích.

* Kolik peněz máte ročně na svoji činnost?

V loňském roce jsme hospodařili s šestadvaceti miliony korun. Sedmdesát procent z toho jsou státní peníze. Tři miliony navíc by nám pomohly.

* Spousta lidí si ale myslí, že peníze pro léčbu narkomanů jsou vyhozenými investicemi. Miroslav Sládek na předvolebním mítinku dokonce prohlásil že jeho strana by poslala namísto léčby všechny narkomany do kamenolomu. Jak by to dopadlo?

Celá řada lidí, kteří s drogou experimentují, s ní nemají žádný problém. Pak je tady ale problematická skupina lidí, kteří se dostanou do chronického stádia. Výzkumy jasně ukazují, že téměř polovina z nich má závažnější problémy v oblasti duševního zdraví. Mnohdy jde třeba i o lidi, kteří mají problémy dědičné. Takoví lidé užívají drogy intuitivně, jako by to byly léky, ale bohužel bez lékařského dozoru, a tak se dostávají do stále větších problémů. Takže samozřejmě léčbu potřebují.

* Měla by se podle vás legalizovat marihuana?

Nejsem pro klasický legální obchod s drogou, jako je alkohol a tabák. Vadí mi také reklama ve sdělovacích prostředcích a nekontrolovatelná dostupnost. Co se týká marihuany, je potřeba vymyslet jiný typ kontroly, než je kriminalizování. Britské, australské a americké vládní komise, které užívání marihuany sledovaly, shodně asi po třech letech opakovaně řekly: současné způsoby trestání držitelů a uživatelů marihuany není adekvátní, společenská nebezpečnost není adekvátní trestu.

* JINDŘICH VOBOŘIL, předseda sdružení Podané ruce, se narodil v roce 1966. Žil v Brně, nyní bydlí se svou ženou a dcerou v Kurdějově. Dálkově studoval gymnázium a po listopadové revoluci nastoupil na denní studium na církevním gymnázium. Vystudoval teologickou fakultu v Olomouci, vychovatelský obor, před rokem absolvoval dvouleté postgraduální studium na fakultě aplikované psychologie v Liverpoolu a studium terapeutického poradenství v Londýně. Je místopředseda celostátní asociace neziskových organizací, zabývajících se drogovou problematikou, od září bude externím lektorem na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Podané ruce

* Cílem je prevence a léčba drogových závislostí a jakákoliv účinná pomoc člověku, který se díky užívání drog dostane do životních těžkostí.

Co nabízí sdružení Podané ruce

* léčebná zařízení - terapeutická komunita
* doléčování
* denní stacionář pro mladší klientelu, která je schopná fungovat v rodině nebo si udržet bydlení
* metadonový program
* preventivní programy
* terénní programy s výměnami stříkaček a jehel
* kontaktní centra
* sociální práce