Společnost se nachází ve stádiu všeobecného rozvoje, což v ní vytváří napjatou atmosféru. Také u jednotlivce dochází k významným změnám. Člověk se individuálně ocitá v situacích, v nichž je okolnostmi nucen zamýšlet se nad hodnotami a vytvářet si nové postoje ke společenským a kulturním jevům. V neposlední řadě pak stále nabývá na aktuálnosti problematika zneužívání návykových a psychotropních látek. Jedná se o relativně složitou a nepřehlednou problematiku, která se skutkově dotýká převážně dětí a mládeže. Mladý člověk, jenž touží po nalezení životního stylu a vymezení hranic stávající dospělosti, může být snadno osloven a zlákán formou experimentu s drogou. Droga je nabízena distributorem spolužákem nebo kamarádem jako prostředek, jenž umožňuje nahlížet za hranice všedního dne a zahánět nudu. Droga pak nabývá na jejich významu a stává se jakousi signaturou životního stylu - příslušnosti k atraktivní skupině. Dospívající člověk prochází obdobím, pro které je příznačné odmítat vše “dospělácké”, staromódní a přežité. Jedná se o věk experimentu např. s alkoholem, cigaretou nebo s pozdními příchody z večerní zábavy, jak si jej pamatuje “starší generace”. Avšak v současnosti je mezi mládeží rozšířeným trendem celá řada tzv. měkkých či rekreačních drog s přijatelnou mírou rizika, ale ve srovnání s alkoholem nebo nikotinem společností "dospělých" netolerovaných.
Pro naši společnost se stává apelující skutečnost vyplývající ze statistických údajů, že téměř třetina mladých lidí přichází do styku s drogou, kterou vyzkouší.
Ze stran odborníků i veřejnosti jsou stále více kladeny požadavky na vznik tzv. preventivně vzdělávacích a výchovných programů, které by byly zacíleny na nejvíce ohroženou populaci dětí a mládeže. V praxi se experimentálně potvrdilo, že nejefektivnější forma prevence je taková, která je zaměřena na žáky základních škol, kde lze v současnosti sledovat o drogy vzrůstající zájem. Opakovaným působením v rámci jednotlivých ročníků by měli být žáci postupně a již od nižších tříd seznamováni s validními informacemi společně s hodnotami, jež jsou přirozené jejich věku.
Na základě požadavků ze stran Školského úřadu v Šumperku a poptávky jednotlivých škol regionu byl vytvořen program primární prevence, který vznikl na podkladě zkušeností a poznatků pracovníků kontaktního střediska za využití odborných materiálů vydaných Národním centrem podpory zdraví v Praze.
Program primární prevence je určen pro žáky vyšších ročníků základních škol. Je koncipován takovým způsobem, aby byli žáci již od pátých tříd postupně v rámci jednotlivých ročníků seznamováni s rizikovými faktory, jež se váží na experimentování s návykovými a psychotropními látkami. V pátých a šestých třídách je kladen důraz především na prožitkovou stránku předkládaných informací. Dociluje se toho např. pomocí žáky přehrávaných situačních scének, kdy je mladému člověku nabízena droga. V průběhu hraných scének se žáci učí přirozenou formou zvládat způsoby, jak drogy odmítat.
V sedmých a osmých třídách je pozornost žáků zaměřena více na jejich racionální stránku. Jsou jim podávány faktické informace a to takovým způsobem, aby se sami mohli rozhodnout pro správnou alternativu zdravého životního stylu. Pomocí techniky "Jaké jsou nudle s mákem?" se učí rozlišovat kladné a záporné postoje k věcem a uvědomují si jejich objektivní hodnoty. Droga se nerovná “smrt či smysl života”, jak je často v extrémních případech uváděna, ale jedná se např. o chemickou látku s určitými vlastnostmi a využitím.
Žáci jsou vedeni, aby si uvědomili svou roli ve společnosti v rodině, ve škole a především mezi svými vrstevníky. Seznamují se s důležitými hodnotami, které se jejich věku přirozeně nabízí a o něž by užíváním drog přišli. Žáci si pak individuálně pomocí kresby vytváří erb, do kterého komponují symbolicky své zájmy a záliby jako hodnoty, kterých si sami na sobě cení a váží. Pomocí svých erbů se potom představují ostatním spolužákům ve skupině a obhajují si tak "své barvy".
S využitím příkladů ze svého okolí a nebo z vlastních, již zažitých experimentů s kofeinem, alkoholem a nikotinem se žáci pomocí hry seznamují s účinky a riziky daleko závažnějších, netolerovaných drog a s nebezpečím vzniku nemoci zvané závislost. Učí se rozlišovat a vážit rizika nezdravého způsobu života a seznamují se s tzv. pojetím pozitivních závislostí, jakými se v životě mohou stát sport, zájmové činnosti, mezilidské vztahy apod.
Žáci devátých ročníků jsou seznamováni již s konkrétními informacemi o drogách, s jejich účinky a riziky. Dále jsou seznamováni s prevencí a zdravými alternativami života, ale i s možnou represí a zákony. Jsou tak uceleným způsobem informováni o drogové problematice v naší společnosti. Zároveň je program koncipován takovým způsobem, aby vhodně vytvářel dostatek prostoru pro diskusi nad otázkami žáků, což zpětně umožňuje monitorovat závažnost dané problematiky mezi cílovou populací.
Obsah základního programu je koncipován pro jednu třídu s maximálním počtem okolo 30 žáků. Je rozčleněn do rámce tří vyučovacích hodin. Mezi jednotlivými hodinami jsou udržovány přestávky. První hodinu žáci tráví společně v jedné učebně, kde je umístěna kreslící tabule a nainstalováno zvukové zařízení pro reprodukci kazetových nahrávek. V průběhu následujících dvou hodin jsou žáci rozděleni do dvou koedukovaných skupin. Další program pak probíhá paralelně ve dvou učebnách, z nichž alespoň jedna je vybavená kobercem za účelem využití netradičních přístupů při práci s dětmi. Také v učebně s kobercem by měla být umístěna kreslící tabule.
Pro dvě vyučovací hodiny.
První vyučovací hodina.
Úvod.
Uvedení lektorů nejlépe třídním učitelem do učebny (školní družiny) a jejich představení žákům, aby program nabyl oficiálního rázu. Dále již bez přítomnosti učitele. Následuje seznámení žáků s činností kontaktního a poradenského střediska, (adresa, návštěvní hodiny a telefonní spojení). K tomuto účelu může být využito informačních materiálů (samolepky, letáčky apod.). Jako vhodný úvod do problematiky může posloužit např. knížka Tajná zpráva z planety X-II, alkohol, drogy, hry a jóga od prim. MUDr. Karla Nešpora, CSc.). Tyto materiály jsou však dětem rozdány až závěrem hodiny před přestávkou, aby nedocházelo k vyrušování.
Orientační seznámení žáků s dvouhodinovým programem.
Žáci si popíší fixem samolepící vizitky svými jmény nebo přezdívkami (nikoli příjmeními), které si pak vyhotovené nalepí na dobře viditelné místo. Nejlépe k tomu slouží oděv na prsou. Je vhodné žáky také upozornit na možné odložení svetru apod., aby nedocházelo k pozdějšímu přelepování jmenovek.
Technika A.
Škola hrou. Lektoři se posadí i s žáky v kruhu na koberec a uvedou hru "Místa si vymění..." Nejprve na zkoušku si mezi sebou vymění místa ti žáci, kteří na svém oděvu mají shodnou barvu s některým ze spolužáků, např. jakýkoliv kousek modré barvy. Teprve pak si vyměňují místa ti, kteří vědí něco o cigaretách nebo ti, kteří si již někdy z cigarety potáhli kouř. V dalším kole si vymění místa ti, kteří vyzkoušeli jak chutná káva a stejně je tomu i s alkoholem. V posledním kole dostanou žáci za úkol, aby si vyměnili místa všichni, kteří již někdy vyzkoušeli nějakou drogu.
Rozborové otázky: Co je to droga - co si pod tímto slovem můžeme představit? Kde všude jsme se už mohli s tímto slovem setkat? (Akční filmy, sdělovací prostředky, kamarádi, spolužáci, škola, rodiče?) Jaké známe názvy drog? Je cigareta, káva, alkohol droga? Co je to závislost? Proč lidé propadají špatným návykům? O co nás obohacuje např. sport, četba, malování nebo dobří kamarádi?
Vhodné místo pro přestávku.
(Přestávky jsou žáky často spontánně využívány k diskusím nad právě probíranou tématikou. A vhodně přispívájí rovněž k vytváření koheze, což vede i k větší otevřenosti v následující hodině.)
Druhá vyučovací hodina.
Technika C.
Co přináší člověku v životě radost? Žáci si pomocí scének předvádí chování veselého, spokojeného a úspěšného člověka. Např. když jde žák ze školy a nese si na vysvědčení jedničky, nebo se těší na prázdniny. Žáci se nejprve zaměřují na to, co mohli na přehrávajícím vidět a povídají si o tom, čeho si všimli a podle čeho poznali, že se jednalo o veselého, spokojeného nebo úspěšného člověka.
V následující scénce si žáci přehrávají člověka smutného, např. někoho kdo dostal nedostatečnou známku ve škole, nebo zapomněl vypracovat domácí úlohu. Opět si žáci povídají o tom, co mohli vidět a zaměřují se na rozdíly mezi veselým a smutným člověkem.
Rozborové otázky: Proč může být člověk smutný? Co vše nám dělá v životě radost? Kdo sáhne po droze spíš, spokojený a veselý člověk nebo nespokojený a smutný?
Technika F.
Odmítání. Jakými způsoby můžeme odmítat v situacích, kdy je nám kamarádem nabízena cigareta, alkohol nebo jiná droga? Žáci si mezi sebou nejdříve hrou vyzkouší spontánně nabízet a odmítat drogu a teprve pak se zamýšlejí nad vhodnými a úspěšnými způsoby odmítnutí, které si znovu vyzkouší. K tomuto účelu a k vhodné motivaci lze použít balené bonbóny, pod nimiž je možné si představovat nabízenou drogu.
(Vyvracíme mýtus a smyšlenky o droze rozdávané dětem v bonbónech.)
Závěr.
Droga není žádný strašák ani univerzální prostředek pro štěstí. Jedná se o holou realitu, ke které můžeme již v páté třídě zaujmout správný postoj. Stejně jako se sami můžeme svobodně rozhodnout pro zdravý styl života.
Závěrečná diskuse s pozitivním hodnocením nad otázkami žáků.
(Ze získaných zkušeností se již zpětně potvrdilo, že i v delším čase po skončení programu jsou žáci stále motivováni k diskusi. Proto je vhodné využít toho k posílení dalších vazeb mezi žáky, učiteli a výchovnými poradci v rámci školy, popř. také mezi rodiči na třídních schůzkách a pod.
Na uvedený program lze navazovat i dalšími kulturně vzdělávacími aktivitami v oblasti prevence drog.)
Pro tři vyučovací hodiny.
První vyučovací hodina.
Úvod.
Úvod je obdobný jako v případě pátého ročníku. Uvedení a představení lektorů, aby program získal oficiální ráz. Dále již bez přítomnosti učitele. Seznámení žáků s náplní a činností kontaktního a poradenského střediska. Viz. informační materiály, samolepky, letáčky apod. I zde lze ještě jako vhodný úvod do problematiky použít publikaci MUDr. Karla Nešpora Tajná zpráva z planety X-II, alkohol, drogy, hry a jóga. Materiály jsou rozdávány až závěrem hodiny.
Orientační seznámení žáků s tříhodinovým programem.
Popsání samolepících vizitek jmény nebo přezdívkami (nikoliv příjmení), které si žáci viditelně nalepí na oděv.
(Napomáhá to otevřenější komunikaci a usnadňuje to i orientaci lektorů mezi žáky.)
Technika A.
Tato technika je obdobná jako v případě pátého ročníku. Škola hrou jako způsob získávání nových informací. Lektoři se s žáky posadí v kruhu na koberec a hrají hru "Místa si vymění..." Nejprve na zkoušku si mezi sebou vymění místa ti, kteří mají na svém oděvu shodnou barvu např. modrou. Teprve pak si vymění místa ti, kteří rádi čtou, kreslí nebo pracují s počítačem. V následujících kolech si vymění místa ti, kteří si už někdy potáhli kouř z cigarety, vyzkoušeli jak chutná káva a alkohol. V posledním kole dostanou žáci za úkol, aby si vyměnili místa všichni, kteří už někdy vyzkoušeli nějakou drogu.
Rozbor získaných informací.
Rozborové otázky: Co je to droga a jaké drogy známe? Kde všude se s nimi můžeme setkat? (Parta, kluby, diskotéky aj.) Je nikotin, kofein a alkohol droga? Proč lidé berou drogy? (Zvědavost, tlak okolí - kamarádi, parta, nuda, identifikace, problémy v rodině, ve škole, zdravotní aj.) Co je to závislost? Jak posuzujeme dobré a špatné návyky? Proč lidé propadají špatným návykům? Jak se můžeme vypořádat s nudou, jak mohu vyniknout? Oč nás obohacují např. sport, četba, malování, počítačové hry, učení ve škole, dobré vztahy v rodině, s kamarády a pod.?
Technika B.
Žaci společně s lektory popisují účinky jednotlivých drog (alkohol, káva - kofein, cigareta - nikotin, léky z domácí lékárničky, dále pak marihuana, tripy, rozpouštědela, pervitin, heroin, kokain, ale i chorobné hráčství na automatech, nadměrné sledování televize či videa aj.). Žáci si pak již sami popisují projevy závislostí, s kterými se setkávají ve svém životě (např. moje "droga" je sport, nebo jsem závislý na jídle nebo rodiče na svém zaměstnání). Žáci mohou uvádět i příklady svých kamarádů (např. Pepík rád čte, maluje a nebo tráví jinak volný čas).
V další části techniky se jednotliví žáci podle vlastního uvážení identifikují s názvy, účinky a projevy jednotlivých drog a závislostí. Ten z žáků, který si zvolí roli, se přesune na druhý konec učebny. To se děje do té doby, dokud každý nemá svou roli a dokud se všichni neshromáždí na druhém konci učebny. Pak dostanou žáci za úkol, aby se rozdělili podle povahy své role na pozitivní a negativní a vytvořili dvě skupiny.
Rozbor získaných informací.
Rozborové otázky: Kdo měl potíže se rozhodnout pro svou roli? Kdo měl potíž určit, zda je jeho vybraná role pozitivní nebo negativní? Za jakých podmínek je závislost např. na kofeinu, sledování TV a pod. tolerována a kdy přináší člověku problémy? Jak se projevuje závislost na hracích automatech? (Srovnání počitačových her s pracovním využitím počitače.)
Motto: Člověk má právo volby, může se rozhodovat, jakým způsobem chce trávit svůj volný čas, v jakém prostředí a s jakými lidmi. Také již v šesté třídě se člověk připravuje na život a rozhoduje se mezi různými alternativami. Podobně jako programátor, jenž vytváří nové funkce v programu a ukládá získané informace pro další využití.
Doplňující otázky: Kdo z žáků byl informován rodiči o drogové problematice? Kdo z žáků již sám navázal s rodiči hovor na danou problematiku?
Rozdělení žáků do dvou koedukovaných skupin způsobem "první, druhý, první..." pro práci v oddělených skupinách po přestávce.
Přestávka. Spontánní diskuze žáků nad uvedenou tématikou bez přítomnosti dospělé autority.
(Napomáhá při vniku koheze, otevřenosti a skupinové dynamiky v následujících hodinách.)
Druhá vyučovací hodina.
První skupina.
Teoretická část programu pod vedením lektora.
Druhá skupina.
Praktická část programu pod vedením lektora, popř. za účasti peer aktivistů.
Úvod.
Žáci se posadí v kruhu na koberec. Následuje obecný pohled na drogovou problematiku očima žáků pod vedením lektora. Co nového jsme si přinesli z předchozí hodiny? Volná diskuse a následné shrnutí informací do jednoduchého vzorce - drogy sami o sobě nejsou špatné ani dobré, vždy záleží na člověku a jeho přístupech. Např. medicína a lékaři by se bez léků neobešli, ale zneužíváním léků se může člověk stát snadno závislým. Drogová závislost je nemoc.
Technika C.
Žáci si sami pomocí přehrávaných scének představují člověka smutného a veselého v rozličných životních situacích, v nichž se zobrazují problémy nebo radosti či úspěchy aktuální jejich věku. Žáci se zaměřují na vizuální rozdíly mezi veselým (spokojeným) a smutným (nespokojeným) člověkem na ulici apod. Všímají si také např. držení těla, způsobů chůze, mimiky apod.
Rozbor získaných informací.
Rozborové otázky: Jakého člověka si na ulici, v parku či na diskotéce vybere dealer, aby mu zkusil nabídnout drogu? Kdo sáhne spíš po droze, spokojený a sebevědomý člověk a nebo nespokojený? Jaké faktory se podílejí na tom, jak člověk působí na své okolí? Celkový vzhled, chování, nálady, vztahy v rodině a ve škole, kamarádi? Co všechny tyto faktory spojuje?
Já sám jsem ten, jenž na to má největší vliv. Já se mohu rozhodovat a volit. Již nyní držím pevně svůj život ve svých rukou.
Jednou z možností, jak dát najevo své rozhodnutí, je odmítnout to, s čím nesouhlasím, nebo na čem se nechci podílet. Je jisté, že existuje spousta způsobů, jak odmítat. Člověk je používá automaticky bez toho, aby se nad nimi pokaždé zamýšlel. Často používá opakovaně a bez očekávaného efektu jediný způsob, na který si již zvykl.
Tým odborníků zkoumal vědeckou metodou rozličné způsoby odmítání a také situace, v nichž je člověk nejčastěji používá. Vyhodnotili pak efektivitu vyzkoušených způsobů a nakonec vytvořili klasifikaci odmítání.
Žákům se nyní nabízí možnost, aby si sami vyzkoušeli některé z těchto způsobů odmítání a pak zhodnotili jejich efektivitu v různých životních situacích.
Žáci se tak mohou stát sami odborníky na odmítání např. drogy.
Technika F.
Rychlé způsoby odmítání a odmítnutí vyhnutím se rizikovým situacím. Jakým způsobem můžeme odmítnout, když je nám nabízena droga? V jakých situacích nám může být nabízena?
Žáci si formou přehrávaných scének předvádí ve dvojicích lektorem formulované způsoby odmítání. K tomuto účelu můžeme použít pro představu a k vhodné motivaci balené bonbóny.
(Vyvracíme však mytus a smyšlenky o drogách v bonbónech.)
Rychlé způsoby odmítání:
Vyhodnocení.
Odmítání je přirozený způsob, kterým dáváme najevo své postoje v rozličných situacích. Už malé dítě, které se učí vyslovovat první slova umí říci NE! A daleko dřív než slůvko ano. Od útlého věku se rozhodujeme a volíme, co je pro nás nejlepší. Zkušenosti získané ve vyučovací hodině se proto nevztahují pouze na odmítání drog.
Technika G.
Co dělám rád - co mi přináší v životě radost? Žáci teď dostanou za úkol nakreslit na čtvrtku papíru sebe sama v situaci, kdy se věnují individuálně nebo kolektivně nějaké činnosti, která jim přináší potěšení a radost. (Např. sport, hra na hudební nástroj, malování, čtení, počitač, domácí mazlíček aj.)
Vyhodnocení a závěr.
Pozitivní zhodnocení obrázků, které si žáci nakonec ponechají.
Memento - nestojí za to, abychom se drogou připravili o to, co máme rádi a na čem (na kom) nám v životě záleží.
Přestávka. Žáci z obou skupin si spontánně výměňují své zážitky a zkušenosti bez přítomnosti autority dospělých, což přispívá k upevnění získaných poznatků v povědomí žáků.
Třetí vyučovací hodina.
Skupiny žáků se v učebnách mezi sebou vymění.
Pro tři vyučovací hodiny.
První vyučovací hodina.
Úvod.
Úvod je obdobný jako v případě šestého ročníku. Uvedení a představení lektorů, aby program získal na oficiálnosti. Dále již bez přítomnosti učitele. Seznámení žáků s náplní a činností kontaktního a poradenského střediska. Viz. informační materiály, samolepky, letáčky apod. Zde lze již jako vhodný úvod do problematiky použít publikaci MUDr. Jiřího Presla a Radka Johna - Drogy, otázky a odpovědi. Materiály jsou rozdány až závěrem.
Orientační seznámení žáků s tříhodinovým programem.
Popsání samolepících vizitek jmény nebo přezdívkami, které si žáci nalepí na oděv.
V průběhu zhotovování vizitek, je žákům reprodukována muzika světově známých autorů, kteří přišli v nějaké souvislosti s užíváním drog o život.
Technika A.
Škola hrou jako způsob získávání nových informací. Žáci zůstanou na svých místech, jak se sami posadili na koberec (popř. mohou zůstat v lavicích). Lektoři, kteří se také účastní, uvedou hru "Ruce si podají..." Nejprve na zkoušku si potřesou rukama ti žáci, kteří na svém oděvu najdou shodnou barvu s někým ze svých spolužáků, např. modrou barvu. (Modrá se řadí mezi nejrozšířenější barvu mezi mladými lidmi.) Teprve pak si potřesou rukama ti, kteří rádi čtou, kreslí nebo pracují s počítačem. Postupně v následujících kolech si podají ruce ti, kteří si již vyzkoušeli jak chutná káva, cigareta a alkohol. V posledním kole dostanou žáci za úkol, aby si potřásli rukou všichni, kteří už někdy vyzkoušeli nějakou drogu.
Rozbor získaných informací.
Můžeme zde vycházet z toho, že většina žáků ve třídě již experimentovala s nějakou společensky tolerovanou drogou (kofein, nikotin, alkohol). Na tomto příkladě jim lze vysvětlit, že existují drogy legální, s nimiž se můžeme běžně ve společnosti setkat a drogy nelegální, které jsou společností netolerované a postižitelné přímo ze zákona. Existuje tedy “tolerovaný experiment” s akceptovatelnou mírou rizika a netolerovaný experiment s nepřijatelnou mírou rizika a s nebezpečím vzniku drogové závislosti - nemoci se všemi důsledky.
(Je zde brán v úvahu i zákaz konzumace alkoholických nápojů do 18 let. Také školní řád stanovuje pravidla ohledně cigaret, alkoholu aj. drog.)
Na závislost lze pohlížet z různých úhlů jako na jev negativní a pozitivní. Např. sport, který se stává jakousi "drogou", je hodnocený pozitivně, kdežto bezcílné vysedávání s kamarády, aby nebyla nuda, je jev negativní. Dokonce i jednu a tutéž věc můžeme hodnotit jako pozitivní nebo negativní. Např. sledování televize či videa můžeme hodnotit u člověka, který se vzdělává, baví či relaxuje, jako pozitivní, kdežto u jiného lze říct, že pouze ztrácí čas a zabíjí nudu.
Rozborové otázky: Co je to droga? Jaké známe drogy a kde se s nimi můžeme setkat? (Diskotéky, rockové kluby, koncerty, “house party”, kamarádi apod.) Co je to závislost a jak vzniká? Jaké můžeme uvést příklady negativní a pozitivní závislosti? Jaký má význam pozitivní závislost pro život člověka?
Technika B.
Nejprve si žáci popisují projevy různých forem závislostí, s kterými se setkávají ve svém životě. Např. moje "droga" je sport, nebo jsem závislý na jídle, nebo moji rodiče v zaměstnání. Žáci mohou uvádět i příklady svých kamarádů. Např. Pepík rád čte, maluje a nebo jinak tráví svůj volný čas.
Potom již za pomocí lektorů žaci popisují účinky jednotlivých drog - alkoholu, kávy, cigaret, léků z domácí lékárničky, dále pak marihuany, tripů, rozpouštědel, pervitinu, heroinu, kokainu a chorobného hráčství na automatech.
Dál se lektoři s žáky věnují netolerovaným drogám a závislostem.
Lektor rozdělí školní tabuli, případně arch papíru připevněný na stěnu, svislými čárami na tři díly, do nichž pak zapisuje jednotlivé důvody, které vedou člověka k experimentu s drogou podle toho, jak mu je žáci sdělují.
Lektor má předem daný systém, podle nějž zapisuje důvody jmenované žáky do třech kolonek. Důvody jsou sociální, psychologické a fyzické (somatické). Tento systém je zpočátku žákům skryt do chvíle, kdy sami dostanou za úkol pojmenovat kolonky podle toho, co mají jednotlivé důvody společného. Viz. tabulka.
Tabulka k textu nahoře:
Některé uvedené drogy a důvody nelze jednoznačně zařadit, proto tabulka slouží spíš k určité orientaci a úvahám nad probíranou tématikou. Žáci si třídí své znalosti, které již bez toho z větší části mají.
Doplňující otázky: Kdo z žáků byl informován rodiči o drogové problematice? Kdo z žáků sám navázal s rodiči rozhovor na danou téematiku?
Rozdělení žáků ve třídě do dvou koedukovaných skupin způsobem "první, druhý, první..." pro práci ve skupinách po přestávce.
Přestávka. Spontánní diskuze žáků bez přítomnosti autority dospělých.
Druhá vyučovací hodina.
První skupina.
Teoretická část programu pod vedením lektora.
Druhá skupina.
Praktická část programu pod vedením lektora, popř. za účasti peer aktivistů.
Úvod.
Žáci se posadí v kruhu na koberec. Následuje obecný pohled na drogovou problematiku očima žáků pod vedením lektora. Co nového jsme si přinesli z předchozí hodiny? Volná diskuse a následné shrnutí informací do jednoduchého vzorce: “S psychotropními látkami vyskytujícími se ve volné přírodě se člověk setkával už v pradávných dobách”. Tehdy však s minimální mírou rizik vzniku závislosti, poněvadž droga byla pro tehdejšího člověka posvátná a "tabu". Sloužila jako kultovní a léčitelský prostředek, jenž patřil pouze do rukou kněží, šamanů a přírodních léčitelů. Stejně, jak by tomu mělo být i dnes v rukou lékařů a odborníků. Skutečnost je však jiná. Droga se stala předmětem zájmů černých překupníků, dealerů a narkomafie, která získává miliardové částky ročně na úkor důvěřivosti a hlouposti neinformovaných lidí.
Technika D.
Jaké jsou nudle s mákem? Lektor nabídne žákům pomyslné pohoštění a pro vytvoření lepší představy poslouží obrázek na čtvrtce papíru, kde je nakreslený talíř s nudlemi posypanými mákem. Žáci téměř bez vyjímky reagují přirozeně a většině nabízené jídlo chutná. Nudle s mákem jsou skvělé. Ale také skoro pokaždé se ve skupině najde někdo, jenž nudle odmítá jako nedobré, “jako blivajz”.
Lektor pak žákům vysvětlí, že na věci lze pohlížet také jiným způsobem a bez toho, abychom používali k hodnocení pouze vlastních subjektivních libých a nelibých pocitů na základě prožitých zkušeností. Např. můžeme si představit pracovníky vědeckého týmu, kteří usilují o objevení léku na dosud nevyléčitelnou chorobu. A dále si pak můžeme představit, jak by dopadl některý z vědců, jenž by posuzoval buněčnou strukturu pod mikroskopem jako nějaký blivajz či cosi odporného. Stejně tak si můžeme představit i jiného z vědců, který by naopak pohlížel na buňky jako na potvůrky podivné, které vyžadují soucit a ochranu.
Existují tedy na věci také objektivní pohledy a pro naše účely si tento způsob pohledu můžeme nazvat “pohledem vědeckým”.
Žáci si mohou nyní představit, že jsou např. členové vědecké expedice, která se dostala do polárních oblastí, kde setkala s Eskymáky. Tito lidé jsou přátelští a již od přírody zvídaví. Česká republika je pro ně exotickou zemí a proto se zajímají o vše, co se nějakým způsobem dotýká členů expedice. Podivují se například, že v naší zemi nemáme tuleně a chtějí se dozvědět, co se u nás jí a jak se stravujeme. Nejlepší způsob, jak popsat jedinečnost české kuchyně, je vybrat nějakou specialitu, která je ve světě ojedinělá. Stejně jako jsou italské špagety, anglický steak a ruský boršč, je i české "knedlo - vepřo - zelo". Také nudle s mákem jsou ryze českou specialitou a hodí se pro naši techniku.
Naším úkolem je nyní popsat zvídavému Eskymákovi, co jsou to "nudle s mákem", o nichž slyší poprvé v životě. Když Eskymákovi řekneme, že je to moc dobré jídlo, představí si něco jako syrové vnitřnosti uloveného tuleně. Naopak, když řekneme, že nudle jsou nedobré, představí si třeba zkažené maso. Nezbývá nám nic jiného, než použít “vědeckého pohledu”.
Pro snazší představu žáků můžeme k tomuto účelu použít např. uzavřené sklenice s těstovinami, krystalovým cukrem a mákem, popř. s uschlou makovicí. Máslo je zde z praktických důvodů vynecháno a jeho absenci můžeme využít jako dynamizujícího prvku (... a ještě nám tu něco chybí!).
Lektor pak v roli zvídavého Eskymáka vede žáky vhodnými otázkami k použití správného popisu a ke způsobům objektivního hodnocení.
Touto metodou si žáci osvojují objektivní pohled na věci ve svém životě a podobně i na drogy zbavené aury záhadnosti, jedinečnosti nebo strašného nebezpečí. K tomuto účelu se dobře hodí sklenice se semínky a sušenou makovicí máku. Jednomu se mák setý jeví jako výchozí surovina, z níž se získává opium na výrobu heroinu a druhému jako mletý mák - náplň do českých buchet. Mák setý má i jiné využití např. v průmyslu (olej), medicíně (léčiva), potravinářství a kultuře (tradice, dekorativní prvek, pohádky např. Maková panenka a stará moudrá makovice).
Technika C.
Žáci si představují pomocí přehrávaných rolí člověka veselého (spokojeného) a naopak člověka smutného (nespokojeného), jenž má v životě smůlu a problémy. V diskusi se pak žáci zaměřují především na sociální a psychologické dopady na člověka v různých životních situacích (mezi kamarády, ve škole, v rodině aj.).
Rozbor získaných informací.
Rozborové otázky: Jakého člověka si na ulici, v parku nebo na diskotéce vybere dealer, aby mu zkusil nabídnout drogu? Jak se může člověk sám podílet na tom, jak působí na své okolí? Jaký vliv může mít na svůj vzhled, chování, nálady, na vztahy v rodině, ve škole a mezi kamarády? Co všechno tyto faktory spojuje? (Co vytváří osobnost člověka, jeho image a sebevědomí?)
Především já sám jsem ten, kdo má největší vliv na svou osobu. Důležité však je přijetí sebe sama takového, jaký ve skutečnosti jsem. Ale nejdříve, aby se mohl člověk přijmout, musí se poznat a nejedná se vždy o snadnou či jednoduchou záležitost. Slyší-li někdo poprvé svůj hlas např. z magnetofonového záznamu, nebo když se vidí na videu, zažívá si zpravidla ne-příjemné pocity, přestože mu např. jeho blízcí a známí sdělují, že je to skutečně on, že jej tak ve skutečnosti vnímají (vidí, slyší). A je tomu tak, člověk se naučil a zvykl si vnímat se svým vnitřním jednostranným pohledem. Vlastní hlas rezonující mu hlavovými kostmi vnímá jinak, na rozdíl od vnějšího posluchače, jenž přijímá zvukový signál šířící se ve vlnách okolním prostorem. Tedy i z psychologického hlediska mohu být svým okolím vnímán jinak, na rozdíl od svých vlastních představ. Totéž se děje i s optickými vjemy. Svůj obraz obličeje např. v skleněném zrcadle přijímám vždy zprostředkovaně a obráceně. Fotografický obraz je nejčastěji zachycen ze zorného úhlu, pod nímž se přirozeně a nezprostředkovaně nemohu spatřit.
Člověk si sám o sobě vytváří často rozdílné představy. Např. jak by chtěl vypadat a působit na své okolí. Posuzuje jak vypadá a zpravidla se tak děje pod vlivem různých nálad, pocitů či potřeb. Navíc i okolí může člověka vidět a přijímat rozdílně pod vlivem mnoha různých faktorů (vzhled, chování, vystupování, pověst aj.). Často je nesnadné se v tom vůbec vyznat.
K tomu účelu slouží následující technika: "Umění přijmout sebe sama z pohledu okolí".
Technika E.
Portrét. Každý z žáků dostane čtvrtku papíru a fix výrazné barvy. Celá skupina se rozdělí do dvojic, v nichž se rozmístí po ploše místnosti. Teprve nyní lektor předvede ve spolupráci s peer aktivisty následující techniku.
Jeden z žáků v každé dvojici se položí na koberec, nejlépe do stabilizované polohy na boku s jednou rukou za zády, aby mohl přiložit hlavu uchem na čtvrtku papíru. Druhý z dvojice pak na připravenou čtvrtku obkreslí profil hlavy prvního. Fix je nutné držet v kolmé poloze k papíru, aby nedocházelo např. k podkreslení nosu, jenž pak není na obrázku zachycený a nebo obraceně by nemělo docházet k překreslení, aby nevznikla jakoby nabobtnalá silueta se zaniklými detaily. Žáci ve dvojicích se vymění a když jsou oba s touto částí techniky hotoví a mají zachycený profil svého souseda, posadí se bokem vedle sebe a dokreslí do obrázku vlasy, oko, ucho, rty a jiné detaily, aby vznikl co nejvíce výstižný portrét.
(Žáci se nemusí obávat, když se portrét nepodobá skutečnosti. Stejně je tomu i v životě, kdy nás také lidé z okolí mohou vidět zkresleně a nepřiměřeně.)
Až jsou všichni hotoví, vymění si portréty a posadí se zpět do kruhu, aby svůj vlastní portrét mohli položit na koberec před sebe, kresbou dolů. Dále následuje fáze představování. Žáci jeden po druhém postupně představují svůj portrét skupině a sami, subjektivně zvažují, nakolik se jim podobá. K tomu se pak vyjádří skupina a projeví svůj objektivní názor. Nakonec představovaný sdělí skupině své přijemné či nepřijemné pocity.
(Lektor vede skupinu k pozitivním závěrům a jednotlivce přivádí k asertivním a kreativním pohledům na přijetí sebe sama.)
Technika F.
Jednou z možností, jak dát najevo své rozhodnutí, je odmítnout to, s čím nesouhlasím. Je spousta způsobů jak odmítat. Člověk je používá automaticky, aniž by se nad nimi pokaždé zamýšlel. Často opakovaně používá jeden způsob, na který si navykl a mnohdy bez valného efektu.
Psychologové otestovali různé druhy odmítání v situacích, v nichž je člověk nejčastěji používá. Potom zhodnotili jejich efektivitu a vytvořili klasifikaci způsobů odmítání.
Žákům se nyní nabízí možnost vyzkoušet si některé z těchto způsobů a také zhodnotit jejich efektivitu. Mohou si prakticky, i dle vlastních nápadů, zahrát odmítání v nejrůznějších životních situacích.
Žáci se mohou stát odborníky ve způsobech odmítání např. drogy.
Řešíme způsoby odmítání v rizikovým situacím. Jak můžeme odmítnout, když je nám nabízena droga?
Pomocí scének ve dvojicích, dle zakázky i ve skupině, si žáci přehrávají vlastní i lektorem formulované způsoby odmítání. Za tímto účelem lze pro zpestření použít balené bonbóny.
(Vyvracíme však mýtus a smyšlenky o drogách v bonbónech.)
Zdvořilé způsoby:
Drsné způsoby:
Vyhodnocení.
Odmítání je přirozený způsob, kterým dáváme běžně najevo své postoje v rozličných situacích. Už malé dítě, které se učí vyslovovat první slova, umí říct své NE. Již od útlého věku se rozhodujeme a volíme. Proto se zkušenosti získané ve vyučovací hodině nevztahují pouze na odmítání drog.
Třetí vyučovací hodina.
Skupiny žáků se vymění.
Pro tři vyučovací hodiny
První vyučovací hodina.
Úvod.
Úvod je stejný jako v případě sedmého ročníku. Uvedení lektorů a dále již bez přítomnosti učitele. Představení kontaktního a poradenského střediska (adresa, návštěvní hodiny, telefonní spojení). Viz informační materiály (samolepky, letáčky apod.).
Orientační seznámení žáků s koncepcí programu.
Žáci si vyhotoví vizitky se jmény.
Technika A.
Hra jako způsob získávání informací. Můžeme si představit, že jsme všichni odborníci v otázkách drogové problematiky. Získali jsme zkušenost, že v povědomí žáků je uložena spousta cenných informací, s kterými se již mohli setkat ve škole, u rodičů, mezi kamarády či ve sdělovacích prostředcích. Nyní je důležité, naučit se s nimi nakládat. Pro praktickou představu nám opět poslouží hra “Ruce si podají...”
Při klasickém provedení úkolů (modrá barva, káva, cigareta, alkohol a droga), se nám nabízí dva informační kanály:
a) mohu věnovat pozornost své mysli, co mne při zadání úkolu napadá? Jaké jsou mé zkušenosti a vzpomínky? Jaké přitom zažívám pocity?
b) mohu věnovat pozornost svému prostředí, co se děje ve třídě mezi spolužáky? Kolik si jich podalo ruce a naopak? Jaké byly jejich reakce? Jak se mi reagovalo v takovém kolektivu? A podobně.
Za použití odborné metody, která nám nabízí nadhled ve sféře vlastních poznatků a zkušeností, jsme nyní získali spoustu nových informací, které můžeme rozebrat, utřídit a vyvodit z nich nové poznatky.
Tato technika vede k úvahám a vytváření si postojů, které žáci zaujímají na základě vlastních zkušeností a informovanosti v otázkách drogové problematiky.
Rozbor získaných informací.
Vycházíme z toho, že většina žáků se již setkala (ať už z vlastní či zprostředkované zkušenosti) s účinky, následky a konvencemi v souvislostech se společensky tolerovanými drogami.
V tomto smyslu nazýváme drogu jako chemickou látku, která má vliv na změnu prožívání po fyzické a psychické stránce, jejíž opakované užívání vede ke vzniku závislosti. A při nedostatku této látky k abstinenčnímu syndromu.
Totéž v menší či větší míře platí také u alkoholismu, nikotinismu a kofeinismu, společensky tolerovaných závislostí.
Mluvíme proto s žáky na toto téma otevřeně
a dáváme jim dostatek prostoru k vyjádření. Napomáhá to k tomu, že si vytváří
konkrétnější představy o účincích, rizicích a následcích experimentů nebo
úžívání společensky netolerovaných “měkkých či tvrdých drog”.
Druhá vyučovací hodina.
První skupina.
Teoretická část pod vedením lektora.
Druhá skupina.
Praktická část pod vedením lektora, popř. za účasti peer aktivistů
Úvod.
Žáci se posadí v kruhu na koberec. Co nového jsme si zapamatovali z minulé hodiny? Následuje volná diskuse a shrnutí informací do obecného pohledu na problematiku drog.
Technika F.
Vhodný způsob odmítnutí je jednou z možností, jak dát najevo svůj názor, jak odmítnout to, s čím nesouhlasím. Odborníci pro tento účel sestavili klasifikaci odmítání, s níž se žáci měli již možnost setkat v minulých ročnících.
Žákům se nabízí možnost vyzkoušet si některé z nových způsobů a otestovat si jejich efektivitu v přehrávaných životních situacích dle vlastní volby.
Žáci se takto stávají odborníky na způsoby odmítání.
Královské způsoby odmítnutí:
Stali se odborníky na odmítaní.
Technika H.
Erb. Do předkresleného kruhu na čtvrtce papíru si žáci pomocí kresby vytváří jednoduchý erb ze symbolicky znázorněných zájmů a zálib, kterých si na sobě nejvíce cení. (Srdce - láska, čtyřlístek - štěstí, míč - sport, kniha - vzdělávání a pod.) Také mohou do svého erbu zakomponovat svá přání a představy o budoucnosti, např. o svém zaměstnání či plány na prázdniny.
V druhé části techniky se žáci opět posadí do kruhu a představují své erby ostatním spolužákům ve skupině. Obhajují si tak své barvy a učí se mluvit o hodnotách, jež se jim v životě nabízejí.
Nakonec se žákům nabídne možnost představit si, jak by prožívali situaci, kdyby je někdo nutil poničit své erby. Totéž ve své podstatě riskuje člověk, jenž se pouští do experimentu s drogou.
Zhodnocení a závěr. Je třeba dbát na pozitivní hodnocení erbů, které si žáci nakonec ponechají. Obrázku lze využít k výrobě znaku, nebo např. jako exlibris - umělecky provedené označení vlastníka knihy na nálepce a pod.
Třetí vyučovací hodina.
Skupiny žáků se mezi sebou vymění.
Pro dvě vyučovací hodiny.
První vyučovací hodina.
Úvod.
Uvedení lektorů do třídy a oficiální zahájení programu. Pak již bez přítomnosti učitele. Seznámení žáků s činností kontaktního a poradenského střediska (adresa, návštěvní hodiny a telefonní spojení, viz informační materiály).
Informační servis: přehled zpráv a komentáře událostí na téma drogová problematika v regionu i ve světě (sdělovací prostředky, literatura, osobní a zprostředkované zkušenosti).
(Možnost monitorování aktuální informovanosti žáků).
Technika I.
Hra se slovy. Nechali jsme se inspirovat televizní soutěží Kufr. Žáci se ve třídě rozdělí do dvou skupin, v nichž si zvolí jednoho reprezentanta, zapisovatele a časoměřiče. Reprezentant se posadí na židli zády k tabuli, u které stojí lektor a ukazuje skupině hesla napsaná viditelně na čtvrtce papíru. Celá skupina pak má za úkol slovním opisem vyjádřit heslo z papíru takovým způsobem, aniž by bylo použito jeho slovního základu. Úkolem reprezentanta je v co nejkratším čase vyslovit ono heslo. Časoměřiči zaznamenávají čas a zapisovatel body za správná hesla.
Skupiny se vystřídají. Vítězné skupině je udělena cena v podobě např. knihy a je udělena také cena útěchy např. samolepka.
Za hesla slouží pro každou skupinu patnáct tématicky vybraných slov z oblasti drogové problematiky. Např. závislost, abstinence, toxikoman, marihuana, heroin, stříkačka, jehla, HIV, AIDS, sterilita, prevence, poradna a pod.
(Možnost monitorovat informovanost žáků a získání zpětné vazby v závěru celého programu).
Přestávka. Před začátkem přestávky jsou žáci vyzváni k anonymním dotazům, které si mohou přes přestávku napsat na lístečky papíru, na které budou lektoři v další hodině odpovídat. Žákům se tak nabízí možnost nasměrovat lektory dle vlastní zakázky.
(Může vzniknout spontanní diskuze nad otázkami pro lektory, jež představují dospělou autoritu. Je vhodné žáky motivovat k napsání otázek např. i v případě, že nebudou-li žádné otázky, je program považován za “naprosto vyčerpávající” a za ukončený...)
Druhá vyučovací hodina.
Tématické bloky. Z dotazů žáků
jsou vybrány tématické bloky, např. drogy a právo, vlastní zkušenosti lektorů
s drogou, závislost a léčba, legalizace a prohibice produktů konopí, drogy
ve škole aj.
Zbývající čas je věnován odpovědím na jednotlivé otázky žáků.
(Často dochází k otevřenému dotazování a k diskusi nad konkrétními otázkami, čehož lze využít k účinnější prevenci a k seznámení se s rizikovými jedinci a např. k navázání terapeutického kontaktu, jak se již potvrdilo v minulosti).
Součástí tohoto projektu jsou také přizpůsobené programy, jež splňují požadovaná kritéria pro jednotlivé ročníky sedmých až devátých tříd nezávisle na jeho časové poslopnosti.
Dále na tento program navazuje série besed a přednášek koncipovaných pro gymnázia, střední školy a odborná učiliště.