Pro hloubavější čtenáře
 
 
O  D R O G Á C H
a
o životě
 *****************************************
(v rukopisné podobě)
 
Milan Jan Týmal
 
 
*Tělo *Duše *Duch *Jaká pomoc? 
*Co dál a proč? *V jakém světě to žijeme? 
*Svět bez nebe *Jsme všichni feťáci? *Opilost světem 
*Realita 
 
Úvod
 
Já vím, že o drogách už toho bylo napsáno mnoho, ale já v tomto spisku vlastně nechci psát tak úplně přímo o drogách. Spíše o lidech. O jejich osudech, svobodě či předurčenosti, o jejich bolestech, které si snad drogou chtějí léčit, o radostech, mezi něž snad drogu chtějí zařadit. A také o smyslu života. 
Je to o problému, který se týká lidského ducha a duše, ale stejně tak těla a v neposlední řadě i sociálního prostředí, v němž je člověku dáno žít. 
A také je to o tom, že problém, který se týká drogově závislých, nebo těch, kdo jsou na to zralí, se vlastně týká všech lidí na světě, a ne jenom těch, kdo jsou drogově závislí, nebo jsou na to zralí. 
Problematiky medicínské se dotknu jen zpovzdálí, nejsa medikem, více se zaměřím na duchovní, duševní a sociální problémy, konkrétně na otázku lidské svobody a odpovědnosti - měl jsem jinou možnost než vzít drogu a nebo neměl? Muselo nás tohle všechno v životě potkat a nebo nemuselo? Je to nešťastná náhoda, nebo osud? Jsou tihle feťáci neodpovědní frackové a nebo ubohé nemocné oběti životního postižení či presu, a nebo něco mezi tím? A co my ostatní. Nejsme jim v něčem (uvnitř v nás) tak trochu podobní?    
  
Tělo
Tělo, to je stroj. Geniální konstrukce kombinující propracovanou mechaniku, chemickou provozovnu, elektronický servis a kdo ví, co ještě. Únava materiálu je redukována na minimum neustálým obnovováním většiny stavebních součástek. Stačí jen pravidelné dodávky energie a ono to šlape bez přestávky desítky let.
 
Duše
Když se řekne psychika, většina toxikomanů si vzpomene na mozek, i když řecké slovo psyché znamená duši. Ale co je to vlastně ta duše a jak se od mozku liší? Dejme tomu, že asi tak, jako se od hmoty počítače liší elektrický proud, který uvede počítač do provozu a udržuje v něm "život", případně nebo jako počítačový program, který určuje, jak se ten život bude projevovat. Podle starých filosofů je duše jakousi energií, která oživuje tělo a dává mu hýbat se, vnímat, pociťovat a prostě žít. Tento pomocný příměr k počítači jsem kdesi vyčetl a zdá se mi relativně trefný, proto se pokusím jej rozvést.
 
Duch
Lidský duch, to je veliké tajemství. K našemu tématu zde zmíníme především vůli a rozum. Můžeme ovšem hovořit také o lidské osobnosti jako takové, nebo připomenout biblické výroky o lidském srdci, jimiž samozřejmě není myšlen jen fyzický srdeční sval, ale především jakési centrum lidského sebeuvědomění, "já", ega.
 
Jaká pomoc? 
Původně jsem chtěl už minulou kapitolu nazvat Jaká pomoc, ale po jejím přečtení jsem usoudil, že dle jejího vyznění by se asi spíše měla jmenovat Žádná pomoc. Ale to by bylo příliš smutné a také by to ani nebyla pravda. Neboť kdyby se našel jen jeden jediný člověk, kterému z drogové závislosti bylo nějak pomoženo, nedalo by se už tvrdit že není žádná pomoc. A těch lidí, který bylo pomoženo je více. Takže to jde.
 
Co dál a proč?
Někteří lidé jsou tady na tom světě naprosto spokojení. Je to pravda? Můžeme to tvrdit? Nebo je každý člověk, který žije na světě alespoň trošku nespokojen? Řekněme to tedy takto: někteří lidé jsou na tom světě relativně spokojení. Mají k tomu ovšem různé důvody. Jsou lidé, kteří jsou spokojení proto, že jsou poctiví a skromní a nic moc od života nežádají. Jiní lidé jsou zase spokojení proto, že jsou nepoctiví a poživační a dovedou si to tady na světě pěkně zařídit.
 
V jakém světě to žijeme?
S odvoláním na myšlenky z předešlé kapitoly se budeme všímat světa "západního", který nás obklopuje, ba valí se na nás a který naše děti nyní již od mala dýchají. Ačkoli, samozřejmě, nelze říci, že svět "východní" na nás nepůsobí, nebo tu není přítomen skrze různá společenství, duchovní cesty, nauky, nebo i typy osobností.
 
Svět bez nebe
Na obálce jednoho řeckého časopisu jsem viděl takovou zvláštní koláž na způsob ikony. Kristus po svém vzkříšení opouští peklo, jímž procházel, když lámal petlice a zámky. Pekelné podsvětí v jeskyni pod jeho nohama je ale vystřiženo a na jeho místě vidíme centrum nočního velkoměsta. Jako by nám to peklo ani nebylo tak vzdálené.
 
Jsme všichni feťáci?
To je opovážlivý nadpis. Ale berte to prosím s rezervou. Jenom jako takový šproch. To není nesmysl, to je podle toho přísloví "na každém šprochu - pravdy trochu". Tak trochu totiž má v sobě to feťáctví zakódované každý z nás od přírody. Stejně jako závislost. Ale feťáctví a závislost zdaleka nemusí být totéž. K tomu se ještě vrátíme. Teď se budeme držet toho prvního. Co všechno se může stát drogou a proč?
 
Realita
Co ale vlastně konkrétně přinese člověku to vystřízlivění ze světa, o které pořád mluvím? Co člověk pozná a uvidí, když vyjde a vysvobodí se z "jeskyně" tohoto světa? Tak o tom se v našem čase a v našem jazyce těžko hovoří.
 
          vaše reakce