- Jméno (přezdívka): Petr Hromada, K-centrum Domus Šumperk
- Otázka/ odpověď: Jsou otázky, které navozují další otázky. Tak mě napadá, jestli si pisatel opravdu nikdy nedal kávu anebo pivo, či nezapálil cigaretu. Jsou to přece také drogy. Jenomže slovo drogy je jaksi „fuj“ a zůstává vyhrazeno pro cosi ošklivého a zakázaného.
S lidmi kteří užívají „fuj“ drogy se potkávám denně v kontaktním centru a přesto si nejsem jist, jestli jde nalézt uspokojivou odpověď. Nabízí se říct, že drogy se berou proto, že je to příjemné. Může být, že člověk při experimentu narazí právě na takovou látku, která jej uspokojí, mimořádně uspokojí. A může taky být, že první zkušenost s drogou není vůbec příjemná.
Za předpokladu, že člověk udělá „dobrou“ zkušenost (a je samozřejmé, že čím méně naplněný a spokojenější život vede, tím větší je to pro něj rána), tak celkem pochopitelně v experimentech pokračuje. Proč se vlastně vzdávat věcí, které jsou příjemné? Experimentování přechází v pravidelné užívání a pravidelné užívání se může změnit v závislost.
Pokud se někdo propracuje do závislosti, je důvod užívání jiný a je to právě ona závislost. Krátce řečeno, člověk pak už drogu bere protože ji potřebuje, protože musí.
Myslím si, že právě v tomhle přelomu od braní drog „aby mi bylo fajn“ do závislosti spočívá záludnost návykových látek. Když si člověk dělá dobře, nepřemýšlí nad tím jak to může dopadnout. Veškerá prevence a osvěta jej míjí, rozum jde stranou. A když se člověk stane závislým, je už pozdě nad tím přemýšlet. Samozřejmě je mu jasné, že si škodí, ale bere protože musí…. A vykládat to našim klientům je jako nošení dříví do lesa.
Možná to zní celé pesimisticky a bezvýchodně, ale může nám být útěchou a nadějí, že lidé znají drogy už tisíce let a přesto se závislými stalo vždy jen určité – velmi malé – procento z nich. Zdá se, že i přes hektičnost současné moderní civilizace, tomu tak bude i nadále.
Piatok 20. 10. 2000 o 16:50:49 # 65220
|
